Need for Speed je velmi známá a úspěšná závodní série s exotickými vozy, vyvíjená od roku 94-95 až dodnes. Její třetí díl s podtitulem Hot Pursuit vyšel roku 1998 v neméně známé firmě Electronic Arts. Vyšla na první Playstation a Windows.
Po lehce slabším druhém díle se série vrací zpátky ke kořenům. Rozděluje se na dvě části. Běžné závodění proti až osmi soupeřům v jednom závodu, knockout a turnaj. Druhá část je Hot Pursuit, kde se závodí jeden proti jednomu v silničním provozu s policií. To bylo možné i v prvním NFS, ale tentokrát je možné si dokonce vzít policejní uniformu a nasednout do sportovního policejního vozu. Krom toho je ve hře split-screen, takže si lze s kamarádem zahrát na jedné obrazovce. Režim Knockout se skládá se sedmi závodů se sedmi soupeři na náhodně vybraných tratích. V každém závodě vypadává poslední jezdec, až nakonec zůstane pouze vítěz.
Need for Speed 3 obsahuje devět závodních tratí, včetně jedné bonusové. Zajezdíte si v pouštních kaňonech, kolem zasněžených horských kopců, i po venkově. Většina tratí obsahuje jednu nebo více zkratek, ne vždy se však vyplatí je využívat. Co se týče aut, těch je tady úctyhodných devatenáct. Ne všechny jsou však dostupné. K tomu si ještě přičtěte další tři policejní speciály. Přesto nedokážu skrýt mírné zklamání, podobně jako u druhého dílu. I když je počet dostačující, jejich výběr je podle mě tragický. Chybí BMW, Mazda, Porsche, Maserati, nebo třeba Chevrolet. V prvním díle byl počet aut ani ne poloviční, přesto si vybral každý.
Grafika je na dobu vzniku samozřejmě perfektní. 3D bylo v plném rozkvetu, a tak jsou modely aut pěkně vymodelované, včetně efektních odlesků. Líbilo se mi také okolí trati, absence kolizních zón mimo trať a zkratky, které jsem většinou moc nevyužíval. Jízdní model je dobrou kombinací arkády i simulace. Doporučuji si předělat ovládání na gamepad, který bez problémů funguje.
Pěkná grafika, povedené tratě, hratelnost, dobře vyvážená míra arkádovosti, split-screen.