Oblíbený nástupce neméně oblíbené strategie od Blizzardu navazuje tam, kde první díl skončil. Blackhand se ukázal jako neschopný vojevůdce a ještě neschopnější náčelník. Byl svržen a zabit Orgrimem Doomhammerem, novým náčelníkem klanu Blackrock. Tímto se pasoval na náčelníka Hordy. Jediného koho se obával byl Gul’dan, s nímž uzavřel spojenectví. Společně s obrovskou armádou orků a nemrvých téměř dobyli Silvermoon a také hlavní město Lordaeronu. Gul’dan byl však posedlý mocí, a tak v nevhodnou chvíli oslabuje svými jednotkami armádu, což bylo osudné pro Hordu a obsazení města Lordaeron. Orgrim sice muž proti muži porazil rytíře Lorda Anduina Lothara, ale Orkové - až na pár výjimek - byli zahnáni až do Černého močálu. Arcimág Khadgar uzavřel portál a Horda tak byla poražena.
Warcraft II byl spíše evolucí jedničky. Největší změny se odehrály v krásné SVGA pohádkové grafice, přibyly letecké a námořní jednotky, pro jejiž stavbu bylo nyní nutné těžit i ropu. Ohromný pokrok nastal i v CGI filmečcích doprovázejících příběh hry, které už jsou na mistrovské úrovni, jak jsme u Blizzardu zvyklí.
Jinak kdo by přece jen tuhle legendární hru neznal. Jedná se o klasickou RTS, která udávala v devadesátých letech trend. Ve hře se sbírají tři suroviny, stavíte budovy, jednotky a snažíte se porazit nepřítele - ti jsou buď orkové, nebo lidé, podle toho pro jakou stranu jste se rozhodli vy. Samotná singleplayerová kampaň je výživná. Nejedná se jen o skirmish, kdy je nutné porazit protivníka. Jsou i mise, kde je nutné se s omezeným počtem jednotek probít skrz nepřátelské území a podobně. Takže hra jednoho hráče je příjemně rozmanitá.
Hra nabízí také již zmíněný skirmish, kde si vytvoříte bitvu podle sebe a nebo multiplayer. Jako celek bych hru označil jako vybroušenější diamant prvního dílu. Je o něco hezčí, zábavnější a líp se hraje. Nezbývá než doporučit.
Sympatická fantasy grafika, tři suroviny, fantastické CGI filmečky, příběh.