PHANTOM FURY – Povede se Shelly dostat zpět na trůn retro stříleček?
31.08.2024 l Autor: Keeper
Přečteno: 764x
Na Phantom Fury jsem se těšil už od samotného oznámení. Není to totiž nová značka, předchází ji skvělá boomer shooter akce Ion Fury poháněná Build Enginem, na kterém ve své době běžel například Duke Nukem 3D nebo Blood. O Ion Fury jsem už v minulosti psal, proto zmíním jen to, že se podle mě jedná o to nejlepší, co lze mezi retro střílečkami najít. Navíc úvodní trailer vypadal fantasticky. Konečně se měl vyplnit sen o realizaci původního Duke Nukem Forever.

V dubnu tohoto roku se hra zjevila v hmatatelné podobě na Steamu. Vytvořilo ji studio Slipgate Ironworks pod záštitou 3D Realms. Hra nesklízela a ani doteď nesklízí příliš pozitivní ohlasy. To mě však neodradilo a s odstupem čtyř měsíců jsem se do ní pustil. Phantom Fury je plně trojrozměrná singleplayerová střílečka, která běží na moderním Unreal Enginu 4, ale inspiruje se hrami z období milénia – Half Life, Duke Nukem Forever, Daikatana a dalšími. Je velká škoda, že nebyl použit dobový engine, například id Tech 2, nebo GoldSource. Přidalo by to stejně jako v původním Ion Fury na autentičnosti.

Cesta za Demon Core


Příběh se odehrává v roce 2101. Opět se převtělíte do role Shelly „Bombshell“ Harrison, která je svým staronovým parťákem vytažena z kómatu a vybavena novou bionickou paží. Shelly má za úkol zajistit vysoce nebezpečný artefakt – legendární Demon Core. Bohužel však po něm touží i další lidé. Hlavní hrdinka se vydává na intenzivní cestu po USA, kde se snaží překonat vlastní minulost, aby zachránila budoucnost lidstva. Příběh mě spíše míjel, což ale beru jako vlastnost her té doby.

Hra se hraje přesně tak, jak očekáváte a nic vás nepřekvapí. Okamžitě mě na prvních herních obrazovkách zaujalo extrémní množství interaktivních objektů s vlastní fyzikou. Můžete vypínat počítače, splachovat záchody, točit židlemi, trhat ubrousky nebo vykupovat plechovky z automatů. V základu tady není auto-heal, zlo moderní doby, takže například právě plechovky mohou sloužit k decentnímu doplnění životů. Svou funkci mají i některé počítače. Kromě čtení soukromé korespondence přes ně lze otevírat některé dveře, nebo zjišťovat tajné kódy.

Zpočátku jsem si myslel, že hra bude více využívat fyziku předmětů. Skládání beden na sebe pro dosažení zdánlivě nedosažitelných míst je jedním z příkladů. Nakonec se ukázalo, že takových situací bylo minimum. Škoda promarněného potenciálu, avšak vzhledem k velmi dobře dávkované frenetické akci mi to ve výsledku příliš nevadilo. Fyzika spousty předmětů v úrovni má však i své stinné stránky - může docházet ke kolizím, kdy se jeden z předmětů odmrští pár metrů daleko. Tím předmětem může být i hráč. Stalo se mi to několikrát, ale nešlo o nic tragického.

Arzenál a nepřátelé


Samotné akční pasáže jsou super. Někdy umírněnější, jindy správně devadesátkově zběsilé. Velkou měrou se za to zasloužily i dobře zpracované zbraně, kterých je požehnaně. Nechybí legendární elektrický obušek, kuše, revolvery, brokovnice, samopaly, granátomety, či raketomety, ale dojde i na zbraně pulzní nebo mimozemské. Osobně jsem měl na větší vzdálenosti nejraději kuši, na běžnou akci samopal HSKL-762AP a na tvrdší práci Microstinger. Bomby lepící se na cíle také nejsou špatné.

Nepřátel je dostatečné množství, potěší i několik rozdílných bossů. Není problém je porazit, u každého se dá najít něco, čím ho obelstíte, respektive jeho umělou inteligenci. Většina zbraní má dva módy střelby, které se často odemykají až vylepšením. Vylepšovat můžete také i svoji ruku a oblek, k čemuž slouží speciální fialové ampulky s názvem Nanite Core.

Svět a technické zpracování


Vývojáři si dali záležet na různorodých lokacích. Navštívíte laboratoře, slunný venkov, zpustošené město, westernové městečko s nemrtvými, vlak, podmořský svět i opuštěné temné, až hororové firemní prostory. Tady není téměř co vytknout, pestrost je dostatečná a ani chvíli se nebudete nudit. Má to ale i své mouchy. V první půlce hry, když jsem ještě tajně doufal, že fyzika hry bude použita k prozkoumávání tajných zákoutí, jsem se dostal do míst, odkud nebylo úniku. Prostě jsem se zasekl a následovalo načtení posledního checkpointu. S tím tvůrci nepočítali. V průběhu misí se projedete v džípu s kulometem, v ponorce i letadle. Skvělé.

Teď přichází prostor pro kritiku, která hru sráží pod maximální čísla – umělá inteligence nepřátel. V běžných situacích reagují solidně a očekávaně. Utíkají za překážky, kryjí se. Občas někde zapomenou vyčuhující hlavu, ale kryjí se. Brzy ale přijdou momenty, kdy umělá inteligence prostě přestane fungovat. Sem tam zůstane v záplavě nepřátel jeden z davu stát a čekat na smrt. U zmutovaných zombie se to dá omluvit, u elitních vojáků ne. Dokonce se mi stalo, že skupinka tří vojáků vyjela výtahem přímo ke mně a zůstali stát zády, aniž by si mě všimli. Také mají v oblibě se čas od času zasekávat o předměty, protože většinou k vám volí cestu vzdušnou čarou. Někdy jsem si toho všímal častěji, někdy méně, ale v intenzivnějších akcích to lze prominout.

Grafika je jednoduše skvělá. Hra i na screenshotech vypadá fantasticky a lokace jsou nadprůměrně detailní. Kritiku by snesly snad jen modely postav, se kterými přijdete do bližšího kontaktu. Na nich se detaily trestuhodně šetřilo. Naštěstí jich za celou hru moc neuvidíte. Ačkoliv má Phantom Fury záměrně vypadat jako hra z roku 2000, na nejvyšší detaily může potrápit i některé vysloužilejší, avšak ne vyloženě historické počítače. Může za to moderní engine a nasvícení. Herní doba je solidní. Při prozkoumávání a střední obtížnosti se budete pohybovat kolem 15 hodin.

Lepší než se zdá


Co říct závěrem? Phantom Fury si podle mě nezaslouží kritiku, jakou dostává. Hra vypadá krásně, má zajímavé zasazení, dobře se hraje, akce je zábavná a pěkně odsýpá. Díky různorodým lokacím a zbraním netrpí stereotypem. Jedinou zásadní vadou na kráse je umělá inteligence. Chyb v ní si chtě nechtě všimnete. Za mě je ale tato hra devadesátková (v hodnocení) a po celou dobu mě bavila. Shelly je opět na vrcholu a jen tak někdo ji neporazí.