Články Diskuze

V prvé řadě je potřeba si říct, co je to vlastně kapesní konzole. Předpokládejme, že je to elektronické zařízení, na kterém lze hrát hry prakticky odkudkoliv. Nejdřív tu byly jednoduché digitální konzole, které obsahovaly jednu jedinou vestavěnou hru. Už v roce 1976 představil Mattel první kapesní elektronickou hru Auto Race. Potenciál v hraní na cestách byl samozřejmě obrovský, a tak o pár let později, v roce 1980, vydalo i samotné Nintendo sérii svých kapesních konzolí - Game & Watch.

Opět to byly jednoduché hříčky, které běžely na knoflíkovou baterii a zobrazovaly se na obyčejném displeji z tekutých krystalů. Ten samozřejmě nebyl grafický, a tak měla každá konzole svou konkrétní hru. Ty s velkou oblibou kopíroval Sovětský svaz pod názvem Elektronika. Takže i my v Československu jsme měli možnost přičichnout k digihrám, například na motivy známé ruské pohádky Jen počkej, zajíci!

Konkurence a příchod krále

Hraní na cestách je sice super, ale co když si chci zahrát další hry? Konzole na cartridge jsou tu kupodivu taky dlouho. Microvision od Milton Bradley Co. vznikl už o deset let dřív než Game Boy a nebyl jediný. Důvodů, proč dlouhou dobu nikdo nemohl prorazit, je vícero. Konkurenční konzole měly vysokou pořizovací cenu, malou výdrž na baterie, byly hodně poruchové nebo prostě jen neměly hry, které by dokázaly zaujmout. Game Boy si dal na čas a přišel až roku 1989. Měl ale relativně příznivou pořizovací cenu, fantastickou výdrž na baterie a k tomu ještě vyšlapanou cestičku Famicomem, respektive NESem. Mario na malé přenosné konzoli? To prostě chceš!

Proč byl původní Game Boy úspěšný, jsem už zmínil. Rozhodně to však nebylo kvůli nadupaným vnitřnostem handheldu. Nejdřív si ho ale pojďme prohlédnout zvenčí. Konzole váží přibližně 220 gramů a je velká tak akorát do ruky, s dostatečně velkým displejem. Měla spíše usedlejší, avšak snadno zapamatovatelný design. Na přední části má směrový kurzor, dvojici akčních tlačítek A a B a dole tlačítka Start a Select, přesně jako na starším NESu. Na horní části je vypínací tlačítko, na stranách kolečka k regulaci hlasitosti a kontrastu displeje, link port pro multiplayerová klání a konektor pro napájení. Zespod je už jen konektor na sluchátka, který podporuje stereo zvuk i přesto, že hlavní reproduktor v pravém dolním rohu je pouze monofonní. Většina majitelů sluchátka nevyužila, takže šlo o docela zbytečné mrhání potenciálem. Ale co už...

Baterie versus displej

Konzole se napájí čtyřmi tužkovými baterkami a vydrží na nich běžet až 15 hodin. To je klidně pětinásobek výdrže u konkurenčních konzolí, fantazie! Jak je ale sakra možné, že je tak úsporná? Na to je jednoduchá odpověď - poměrně slabý procesor Sharp na frekvenci 4,19 MHz a 2,6palcový, čtyřbarevný STN LCD panel. Tento displej, označovaný jako Dot Matrix, je pro Gameboy spásou i utrpením zároveň. Ve své době byl energeticky nejúspornější, avšak neoplýval rychlou odezvou ani širokou barevnou paletou a kvůli absenci podsvětlení měl velmi špatnou viditelnost prakticky kdekoliv. Proto ta regulace kontrastu na boku zařízení. Tím se ladila nejlepší možná viditelnost displeje v aktuálních podmínkách.

Nepodsvětlený displej je vlastně asi to jediné, co se dá na konzoli zkritizovat. Hrát na něm je pro běžného zhýčkaného hráče už dnes takřka nemožné. Na druhou stranu by tu pak s případným podsvícením padla otázka, o kolik by se provozní doba snížila a zdali by se tím nesmazala jeho největší konkurenční zbraň.

Další obrovskou předností Game Boye jsou jeho hry, nečekaně... Už samotné launch tituly vydané společně s konzolí dávaly tušit, že o dobré kousky nebude nouze. Alleyway, Tetris a fantastický Super Mario Land. No uznejte sami, jen tyhle tři hry jsou skvělé, a to byl přitom teprve předkrm. Nakonec vyšlo přes tisíc oficiálních a dost často i velmi povedených titulů. Technologiemi nabitá konkurence v podobě Game Gearu jich měla 365 a Atari Lynx pouze 73.

O hrách se tady teď momentálně nemá cenu bavit, to by mohl být článek sám o sobě. Navíc si je ani netroufám hodnotit v nějakém širším spektru. Na to nemám dostatečně velký přehled. Ale určitě bych rád časem o vybraných titulech něco sepsal. O hrách, které jsem dohrál a bavily mě natolik, abych vám je mohl s čistým svědomím doporučit.

Modding, ceny v bazarech a závěr

Nu, co říct závěrem? Stojí za to si starý Game Boy ještě dnes, po více než třiceti letech, pořídit? Za mě rozhodně ano! Dnes se dá sehnat relativně pěkný kus na bazarech, Aukru nebo eBayi kolem 1800 korun. Ty nejopoužívanější a mnohdy i polonefunkční se prodávají už přibližně za 1200, výstavní s brožurkami i krabičkou až za 5000,-. Nejméně ceněné hry jsou už od 150, dražší Metroid, Mario Land, nebo Pokémoni klidně i za 1500 korun kus.

Některé cartridge obsahují knoflíkovou baterii pro uložení herního postupu a ta mnohdy už může dosluhovat. Lze ji vyměnit, ale dejte si na to pozor. Stejně tak pozor na „fejkové“ neoriginální cartridge.

V dnešní době si navíc můžete svůj Game Boy modifikovat. Lze přidat vestavěné podsvětlení, nebo rovnou vyměnit celý displej za barevný. Je možné zabudovat místo baterií akumulátor, dokonce i s bezdrátovým dobíjením. Od šikovných lidí z GB komunity jsem viděl dělat moc pěkné okrytování s vlastní hydrografikou, nebo dokonce konzole, které mají podsvícená ovládací tlačítka a nápisy. Komunita kolem starých Game Boyů je stále větší a i v naší domovině má až překvapivě silné zastoupení. Svůj handheld zkrátka můžete mít plně originální, tak jak byl kdysi vyroben, a nebo upravený k obrazu svému. Proto je tahle konzole pro kohokoliv, kdo o ní byť jen na okamžik přemýšlel.

Smetiště her 2010-2026 | Created by Keeper

Smetiště her 2010-2026 | By Keeper