ION FURY - Dukova vnučka v plné polní a skvělé formě!
19.12.2022 l Autor: Keeper
Přečteno: 647x
Říkal někdo, že staré retro střílečky jsou přežitek, který dnes už nikoho nezajímá? Že už dávno nejsou v kurzu? Před deseti, patnácti lety, kdy grafika byla dle mého názoru na vrcholu, možná. Od té doby ale uplynulo hodně vody a svět se trochu změnil. Nové FPS hry už není tolik kam posouvat, grafika, ale i mechaniky jsou rok co rok podobné. A tak se objevil nový, vlastně staronový herní žánr – boomer shootery. Co to znamená? Ve zkratce to jsou nově vydané hry ve staré, hnusné grafice pro senilní páprdy, kteří pamatují dinosaury. Alespoň podle určité části mladšího obyvatelstva. Světe div se, u hráčů to má úspěch, a to nejen u pamětníků.

Návrat krále, nebo spíš královny?


Nehrál jsem ani zdaleka všechny hry podobného typu. Vlastně jsem jich hrál jen několik, ale Ion Fury je podle mě to nejlepší, co v tomto odvětví vzniklo. Jedná se o klasickou střílečku podobnou těm z poloviny devadesátek. Znáte tu ne moc známou střílečku s tím hláškujícím blonďatým kulturistou a nepřátelskými policejními prasaty? Prý se jmenuje Duke Nukem 3D... Tak k ní to má svým vizuálem asi nejblíž.

Jakpak by ne, i když vyšla v roce 2019, vývojáři z Voidpointu ji vytvořili ve slavném Build Enginu. Ano, na tomhle Build Enginu, který poháněl Duka, Blood, Redneck Rampage nebo Shadow Warriora. Samé pecky... Mňam. Samozřejmě ve své poslední verzi, která podporovala voxely a různé grafické serepetičky. A voxelů je tady, hlavně v dekoracích budov, opravdu hodně. Hra sice běží na starém enginu, ale není ochuzena o moderní prvky. Běží ve vysokém rozlišení na Windows, obsahuje mouselook a dnes už standardní WASD rozložení kláves.

Bombshell nastupuje


V Ion Fury převezmete roli Shelly Harrison, přezdívané „Bombshell“. Je to expertka na likvidaci bomb společnosti Global Defense Force. Dr. Jadus Heskel je vůdce transhumanistického kultu, který chce zničit futuristické město Neo DC. Sám by to nezvládl, a tak si na pomoc „sestavuje“ armádu kyberneticky vylepšených vojáků. Shelly má za úkol město ochránit a zároveň Heskela zlikvidovat.

Příběh není to hlavní, oč tu běží. Vlastně je až příliš svazovaný tvrzeními z minulého století, že příběh ve hře je jako příběh v po... No nic. Vlastně těžko říct, o kolik by to šlo udělat v této retro technologii líp. Kvůli zastaralé technologii mě štvaly ještě další dvě věci. Házení a střílení explodujících předmětů je tady kvůli téměř neexistující fyzice stejně blbé jako kdysi. Limity enginu jsou jasně viditelné i u nepřátel, které jste zapálili. Když se vzápětí skryjete za rohem, může se stát, že jen tak neshoří, dokud je nebudete mít v blízkosti na očích. Engine pracuje jen s předměty, které se aktuálně vykreslují na obrazovce, aby nezatěžovaly počítač. Něco podobného funguje de facto dodnes, ale v nesrovnatelně benevolentnější míře, takže hráč vlastně ani nic nepozná.

Zábava vítězí nad limity


Tohle jsou ale zanedbatelné chybičky. Běžný hráč, který zažil podobné hry v době minulé, ví, že to je prostě vlastnost technologie. Pozitivní věci tady drtivě vyhrávají. Hra má fantastický design úrovní, lokace dávají většinou logiku a jsou dostatečně rozmanité. Zbraní je taky dostatek a vlastně jsou až překvapivě velmi dobře zvolené, nadesignované a zábavné. Na konci každé epizody je boss fight, který je, troufám si tvrdit, opravdovou výzvou a vyvrcholením dané úrovně. Ehm, asi bych měl občas volit lepší slova popisující tuto hru.

Verdikt


Nezbývá mi než hru doporučit. Pro milovníky starých stříleček je to povinnost, protože dostanete přesně to, co očekáváte. Pro moderní hráče multiplayerových klání v Call of Duty to asi není to pravé ořechové, ale kdyby náhodou chtěli nějakou retro záležitost zkusit, je pro ně Ion Fury určitě přívětivější než původní legendy. A já už čekám na vytoužené, slibované a několikrát odložené DLC Aftershock a podobně slibně vypadající pokračování Phantom Fury.