DUSK – Zběsilá akce sázící na hororovou atmosféru a spousty monster.
12.01.2024 l Autor: Keeper
Přečteno: 564x
Už nějakou dobu jsem se o Dusku dozvídal, jak skvělá retro střílečka to je. Většinou vychvalovaná s označením krále žánru boomer shooter. Vyšla již na začátku roku 2018 od amerického vývojáře Davida Szymanskiho. Já, ač jsem ji měl ve své Steam knihovně už nějaký ten pátek, odolával jsem až do nedávných dnů. Hra vyšla na PC, Playstation 4 a Nintendo Switch.

Příběh se odehrává ve fiktivním venkovském městečku Dusk v Pensylvánii. Pod místní zemědělskou půdou je objeveno několik záhadných ruin, což přitáhne pozornost vlády. Vojenský personál vybuduje výzkumné laboratoře a továrny, ve snaze využít magii ruin. Část výzkumného týmu se však brzy stane obětí série podivných démonických posedlostí a katastrof, což donutí zbytek týmu město opustit. Nakonec je kolem města postavena rozsáhlá bezpečnostní obvodová zeď, která jej odřízne od okolního světa. Bezejmenný hlavní hrdina se dozvěděl, že se v izolovaném městě skrývají poklady slibující bohatství. Je však brzy zajat..

Děj není to, kvůli čemu si Dusk zahrajete. Vlastně jsem se většinu příběhových informací dozvěděl, až při sepisování těchto řádků. Táákže? Znáte Quaka, nebo nový český Hrot? Dusk je to samé v bledě modrém. Zapnete hru a vyberete si jednu ze tří epizod. Může se zdát, že to není mnoho, ale dostačuje to. Herní doba je totiž kolem 12-13 hodin. Poté je na výběr pět stupňů obtížnosti, vybírám si tu střední, jak jinak. Obtížnost byla vyvážená tak akorát – klasická devadesátková výzva plná ručního ukládání, tak jak to mám rád.

Můj první dojem ze hry byl spíše vlažný. A to z prostého důvodu, že nejdou vidět ruce hrdiny, které by držely jakoukoliv ze zbraní obsáhlého arzenálu. Působí to rušivě a nedělá to dobrý dojem, ale po pár hodinách si člověk zvykne. Abych kritiku vyvážil něčím pozitivním, tak se mi líbilo, že od začátku bylo možné přenášet různé předměty, házet s nima a tím například odkrývat tajné místa a mimo jiné i obdivovat jejich poměrně zdařilou fyziku. Secrety s bonusy a design lokací je kapitola sama o sobě. Skrytých lokalit je tady mraky. Některé schované v odtokových kanálech, jiné za barely, či jinými předměty, nebo v nepřístupných místech, na které se lze dostat například po získání nějakého power upu, nebo seskládáním bedýnek suplující schodiště. Herních lokací je tady opravdu spousta – farma, doly, nebo podzemí, továrna, ale pak také různé fiktivní fantasy místa. Jejich pestrost se mi líbí, ale k jejich samotnému designu bych měl nějaké výhrady a vyhovovalo mi realističtější pojetí v Hrotu. Abych to uvedl na nějakém příkladu – je tady třeba spousta tzv. jump plošinek, které vás účelově vystřelí do vyšších pater.

Gameplay je osekán o otravný balast a je přímo šitý na míru hráčům z devadesátek. Pohyb je až nerealisticky svižný (což je dobře), náboje i monstra jsou na každém kroku, spousta tajných míst, power upy, a karty, kterými si otevřete dveře potřebné k průchodu dál. A samozřejmě bossové. Zbraně jsou docela pestré. Dokonce nejsou pro každou epizodu úplně stejné. Já si například oblíbil meč z poslední epizody, dále samopal, ostřelovačku, nebo „nýtovačku“ působící spíš jako raketomet. To je nejsilnější zbraň ve hře a rádi si ji budete šetřit na ty největší potvory, což jsou bossové a... Mama. Vysoká paní, vrzající, vydávající divné zvuky. Setkáte se s ní od půlky hry a je to opravdu nepříjemný oponent.

Dusk lze přinejmenším porovnávat s tuzemským Hrotem, jsou to vzhledově i herně velmi podobné hry. Za mě osobně má Hrot mírně navrch a to kvůli líbivějším lokacím. Ty můžou v některých místech v Dusku působit trochu odflákle. Skoro úplně na konci hry je mise s otáčením gravitace, která byla vyloženě otravná. Proč? Hledal jsem v ní víc, než vlastně ve výsledku nabízela. Po jejím zdolání jsem si jen povzdychl nad promrhaným potenciálem. V jiné misi jsem měl zase problém najít cestu dál. Cesta byla schovaná v malé ventilační šachtičce za barely. Do té doby jsem však nevěděl, že tyto šachty lze prostřelit a otevřít si tak cestu. Na první pohled totiž nepůsobí jako průchozí a hra vám to do té doby nenaznačí. Oproti Hrotu se mi líbila mnohem větší zběsilost zapříčená spoustou nepřátel, střílející ještě trojnásobně více projektilů. Nezbývá potom nic jiného, než se točit dokola kolem nich a pokoušet se je v pohybu sestřelit.

Sečteno a podtrženo, Dusk je vynikající střílečka, která vznikla z respektu k hrám jako Quake, nebo Unreal. Našincům bude dost možná více vyhovovat podobný Hrot, který se odehrává ve známých lokalitách. Dusk je oproti tomu víc fantasy. Má několik povedených nepřátel, zábavné boss fighty, kromě závěrečného, který mě zklamal slabou obtížností. Jak bylo na začátku zmiňováno, jedná se o jednu z nejlepších her žánru, ale jak se říká, nic, ani nikdo není dokonalý.