CONTRA - Skvělá dvourozměrná akční řežba z konzolí.
07.03.2023 l Autor: Keeper
Přečteno: 1229x
Když se tak nad tím zamýšlím, měl bych představovat spíše Probotector nebo Gryzor. Znáte? Že ne? Ale o Contře jste už někdy určitě slyšeli. Takže... Contra je 2D akční videohra vydaná roku 1987 pro arkádové automaty. Poté vyšla na Amstrad, ZX Spectrum, Commodore 64, dokonce i na MS-DOS, MSX2 a roku 1988 na NES od Nintenda. Právě verze pro NES je pro většinu z nás nejznámější a o té zde bude řeč. Jednotlivé platformy nevyjmenovávám proto, abych dělal dojem, ale kvůli tomu, že každá verze byla vlastně úplně jiná. V jádru jde samozřejmě pořád o to samé, ale když se podíváte na DOSovou verzi, dáte mi za pravdu. A víte co? Radši se na ni ani nedívejte. Mnoho lidí o ní neví a tak by to mělo zůstat. Je možné ji dohledat tady na webu, ale je téměř nehratelná.

Probotector z tržnice


Teď už k NES verzi Contry. Probotector je evropská verze hry, která nemění jen název, ale i postavy a místo hlavních protagonistů ovládáte roboty. Překvapivě se o této verzi v našich končinách moc neví, protože zde kvůli finanční situaci po pádu železné opony vládly napodobeniny konzolí z vietnamských tržnic, které obsahovaly americkou verzi. Contru vytvořilo japonské studio Konami v čele se Shigeharu Umezakim a Shinji Kitamotem. Ihned se stala kultovní legendou, ačkoliv se paradoxně v době vydání nikdy neumístila v oficiálních žebříčcích prodejnosti. Spekuluje se, že za to mohly neveřejné statistiky nebo tehdejší nedostatek čipů. Ať je to jak chce, není pochyb, že je to fenomén.

Hra se odehrává ve vzdálené budoucnosti roku 2631, kdy na souostroví Galuga poblíž Nového Zélandu dopadl záhadný meteorit. O dva roky později začne zlá organizace Red Falcon plánovat zničení lidstva. Jak jinak. Na ostrov jsou vysláni Bill Rizer a Lance Bean z komanda Earth Marine Corp's Contra, což je uskupení elitních vojáků specializujících se na partyzánský boj. Ti mají za úkol prostřílet se ostrovem k základně, zničit nepřátelské síly a na závěr odhalit a zlikvidovat mimozemskou entitu, která celou organizaci ovládá.

Intuitivně zběsilá akce


Pohyb a míření se ovládá osmisměrným D-Padem, čemuž sekundují dvě akční tlačítka. Jedno slouží ke skoku prováděnému v efektním saltu, popřípadě v kombinaci se zalehnutím k seskočení dolů. To druhé je určeno ke střelbě. Je to intuitivní a snadné na pochopení. V dětství jsem se do toho dostal téměř okamžitě, aniž by mi kdokoliv nebo cokoliv napovídalo jak hrát. Většinu času sledujete akci z boku a postupujete zleva doprava přes členitý terén. Nechybí ani vertikální mise, nebo úrovně v tunelech s pseudo-3D kamerou za zády hrdiny. Mise jsou krátké a dostatečně rozmanité, takže není šance upadnout do stereotypu. Na konci každé úrovně vás navíc čeká boss. Zkušený hráč dokáže celou hru projít za 20 minut, ale jelikož Contra sází na vysokou, byť férovou, obtížnost, váš první průchod tak hladký nebude.

Základní puška není nic moc, ale je možné ji nahradit lepším arzenálem z létajících kapslí nebo zabitím červených nepřátelských stráží. Pod písmenem M - Machinegun, celkem standardní kulomet nepříliš odlišný oproti základní pušce. L je Laser, údajně nejúčinnější, ale nejméně praktická zbraň. Osobně jsem jej nikdy nepoužíval. F - Flamethrower, tedy plamenomet, což není úplně správné označení zbraně. Vystřelí několik ohnivých kuliček, které rotují směrem k cíli a pokrývají tak větší prostor. A na závěr písmeno S jako Spread Gun, ale pro mě to v dětství znamenalo super zbraň, neboli rozprašovač. Rozhodně nejlepší zbraň ve hře. Pokud zkombinujete navíc s několika písmeny R, které přidávají zbraním rychlost střelby, jedná se o smrtící mix. Dále je tu písmeno B, které na přibližně 20 sekund přidává hráči nesmrtelnost. Úplně poslední item je červená orlice, která zničí všechny základní nepřátele a poškodí i ty pokročilejší.

Audiovizuální špička


Velkým plusem je i fantastický hudební doprovod od Hidenoriho Maezawy a Kiyohira Sady, který se mi vryl do paměti hned po prvním zapnutí. Některé jejich melodie si můžete poslechnout tady na Smetišti v sekci Herní hudba. Celkově je audiovizuální stránka roku 1988 naprostá špička a dokazuje to i fakt, že žádná jiná verze, kromě automatů, zdaleka nedosahuje kvalit verze na Nintendo.

Kromě technické stránky oceňuji skvěle vybalancovanou hratelnost. I když je na obrazovce hromada nepřátel, jejich střely letí dostatečně pomalu, aby se na ně dalo zareagovat. Různé typy zbraní, možnost hrát ve dvou na jedné obrazovce současně, několik druhů lokací a bossů dělají z Contry jeden z nejlepších zážitků, které si můžete na stařičkém Nintendu na vlastní kůži dopřát.