BZZZT – Česká hardcore skákačka na styl Super Meat Boy.
04.04.2024 l Autor: Keeper
Přečteno: 1056x
Pamatuji si, jak jsem na tuto hru poprvé narazil asi rok před vydáním. Prezentoval ji v jednom českém magazínu sám autor a legenda v herním průmyslu Karel Matějka. Ten se podílel na titulech Colony 28, Operaci Flashpoint, Mafii nebo Memento Mori. Na české hry mám všeobecně slabost a vždy je rád podpořím, ale tady to šlo samo. Karel je sympaťák každým coulem, a když jsem viděl tu barevnou pixelartovou 2D plošinovku s retro kabátkem běžet v akci, okamžitě jsem ji přišpendlil do svého Steam wishlistu.

Lehce na cvičišti, těžce na bojisti


Pokusím se hru trochu popsat, i když to nebude nijak složité. Bzzzt má hodně neotřelý název, ale herní mechaniky už tolik ne. Znáte Super Meat Boy nebo Celeste? Pokud ano, Bzzzt vám bude velmi blízký. Je to dvourozměrná hardcore plošinovka, která trestá za každé zaváhání nebo sebemenší nepřesnost. Takže co průchod úrovní, to restart, dva, deset, nebo klidně i padesát. Naštěstí je hra koncipovaná pro široké spektrum hráčů, takže obsahuje tři stupně obtížnosti. Lehká odpustí dvě chyby v úrovni, zatímco normální a těžká neodpustí vůbec nic. Těžká obtížnost navíc disponuje pouze sedmi životy na kompletní průchod celou hrou - po poslední smrti se celá hra resetuje a začíná se odznova.

Příběh začíná v laboratoři, kde vědci Ema a Norbert testují umělou inteligenci. Projekt ZX8000 je vrcholem jejich práce. Zbývá už jen vědomí přesunout do těla malého robůtka, podrobit ho řadě testů a bude hotovo. Kontrolu nad robotem a jeho motorickými schopnostmi převezmete vy. Testování proběhne v místnostech plných laserů, cirkulárek a děl. Poklidný průběh testů však přeruší bývalý zaměstnanec a zloduch Badbert (skvělé jméno, tleskám). Nakonec musíte vy, robot ZX8000, zachránit své stvořitele i celý svět.

Gameplay, který vám nedá vydechnout


Nyní se pojďme přesunout ke gameplayi. Hru je doporučeno hrát na ovladači, ale je to samozřejmě možné i na klávesnici. Bzzzt obsahuje 52 úrovní, což podle některých ohlasů může zdát málo, ale mně daly zabrat víc než dost. Možná to zní, jako bych byl totální „lama“, ale zdání klame. Hned vysvětlím. Hlavním úkolem každé úrovně je dojít na konec a odemknout si tak další level. Je ale velký rozdíl mezi dokončenou úrovní a perfektně dokončenou úrovní. Perfektního hodnocení dosáhnete jen tehdy, pokud sesbíráte všechny šroubky a stihnete proběhnout v přísném časovém limitu. Kromě dobrého pocitu a achievementů je to hlavní faktor, který ovlivňuje vaše skóre. Já jsem zkrátka soutěživý typ, nesnižoval jsem si obtížnost a usiloval o co nejvíc perfektních dokončení. Kvůli tomu jsem hru vlastně ani nedohrál.

Ovládání je skutečně jednoduché a přesné. Váš robot dělá přesně to, co se po něm chce. Žádné zpoždění ani nechtěná setrvačnost. Vystačíte si se skokem, dvojskokem a „fofrovačem“, což je jen trefně počeštěný dash. Úrovně jsou poměrně krátké a většinou navržené tak, aby se daly „prosvištět“ v plné rychlosti bez většího zastavení, pokud na to tedy máte schopnosti a dokážete pohybové kreace správně zřetězit. Váš ovladač se bude vařit. Gamepad je sice ideální volbou, ale po nějaké době jsem si musel přenastavit tlačítka na přirozenější a pohodlnější stisk.

Audiovizuální hody


Obraz a zvuk jsou kapitola sama o sobě. Začnu grafikou. Je naprosto fantastická a byla pro mě hlavním impulsem, který mě ke hře přikoval ještě dlouho před jejím vydáním. Stačí se podívat na přiložené obrázky a musíte mi dát za pravdu, tahle retro grafika je naprosto kouzelná. Každý screenshot by mohl být wallpaper na ploše vašeho počítače. Opravdu oceňuji autorův smysl pro estetický detail.

Audio je možná ještě o kousek dál. O to se postaral Martin Linda, autor hudby pro Gumboy nebo Inquisitor. Melodie jsou skvělé, mají ten správný retro feeling a do hry padnou jak prdel na hrnec. I zvuky jsou fajn. Trochu mě zamrzely jen dialogy, které jsou podávány pouze psanou formou bez jakéhokoliv zvukového podkresu nebo dabingu. Působí to trochu prázdně a mám z nich pocit, že tam jsou jen „aby se neřeklo“.

Jak už jsem zmínil. Dialogy, ač zábavné, jsou jednoznačným nedostatkem. Ocenil bych větší důraz na příběh, který bohužel zůstává v pozadí. Po dlouhé sérii neúspěšných pokusů jsem občas ztrácel motivaci a chuť hrát dál, protože mi chyběl silnější prvek, který by mě u obrazovky udržel. Pro fanoušky žánru je to za necelé tři stovky naprosto super záležitost. A povinnost!